AI ve firmě nefunguje, protože to děláte v nesprávném pořadí. Říká Jana Harvánková

Firmy nasazují AI jako zázračnou krabičku – postaví ji na stůl a čekají, že bude fungovat sama. Jenže AI je spíš jako živá rostlina: musíte ji pozorovat, zastřihovat a neustále přizpůsobovat vnějším vlivům.

Jana Budařová, která řídí AI adopci ve Fortuně a vzdělává manažerky v Czechitas, říká, že největší chyba je začít nástrojem, ne procesem. Zaměstnanci, kteří nemají schválené nástroje, si mezitím přinášejí vlastní, a to bývá víc než neposlušnost, bezpečnostní problém.

Pokud nevíte, kde začít, pokračujte dál: tenhle díl na Hraně kódu je průvodce pro firmy, které o AI přemýšlejí skutečně vážně.

Co si z epizody odnesete:

• Nejdřív zmapujte procesy, pak teprve vybírejte nástroje – ne naopak.
• Shadow AI (vlastní nástroje ve firmě) je reálné bezpečnostní riziko, ne jen problém HR.
• Zakázat AI věc nezlepší. Jen to posílí, že si lidi nástroj přinesou tajně.
• Copilot a podobné nástroje se rychle mění. Co nefungovalo v únoru, může v listopadu fungovat skvěle.
• FOMO lze použít jako záměrný nástroj adopce: čekací listina vytváří poptávku.
• „Good enough“ je legitimní strategie – ne každý výstup musí být dokonalý.
• AI nenahradí lidi tam, kde je lidský kontakt konkurenční výhodou.

Proč většina firem začíná špatným koncem

Hodím AI na zákaznickou podporu a bude všechno dobrý.

Tuhle větu Jana Budařová slyší pořád. A ještě stále je to omyl.

Jana Budařová je Group AI Adoption Specialist ve Fortuně a lektorka AI transformace v Czechitas. Ví, jak vypadá nasazování AI v praxi – ne v PowerPointu, ale v organizaci s tisíci zaměstnanci, různou úrovní digitální gramotnosti a reálnými bezpečnostními požadavky.

Problém není v nástroji. Problém je v pořadí.

Firmy sáhnou po Copilotu, ChatGPT nebo jiném řešení dřív, než si položí základní otázku: které procesy vlastně chceme zlepšit? Co dnes zabírá nejvíc času? Kde se dělají chyby? Bez odpovědí na tyhle otázky je každá implementace střelbou naslepo.

Než vyberete nástroj, potřebujete mapu. A to je práce, které se nedá vyhnout.

Shadow AI: problém, o kterém firmy raději nemluví

Když firma AI nezavede nebo ji zakáže, zaměstnanci si ji přinesou sami. Tiše. Z vlastního telefonu nebo soukromého účtu. Tomu se říká shadow AI a je to bezpečnostní díra, ne jen porušení interních pravidel.

Jana dává konkrétní příklad:

Developer vloží část firemního kódu do veřejného nástroje, aby si nechal poradit s chybou. Zní to nevinně. Ale ten kód teď sedí na serverech třetí strany. A existuje něco, čemu se říká reverse prompting – technika, kdy útočník pomocí chytře formulovaného promptu přiměje AI, aby odhalila data z předchozích konverzací.

Bezpečnostní díra přitom nevznikla hackerskými nástroji. Vznikla tím, že zaměstnanec jen chtěl svou práci udělat rychleji. Řešení ale není zákaz. 

Nezakazujte používání AI, protože to jenom posiluje, že si ten svůj nástroj potají přinesou.

Řešení je dát lidem schválené, bezpečné alternativy a vysvětlit proč.

Copilot, který klidně lhal a co se stalo za devět měsíců?

V únoru 2025 Jana testovala Copilot na excelovém souboru s 10 000 řádky. Výsledek? Nástroj zpracoval prvních pět řádků, zbytek ignoroval a ani nezmínil, že se zbytkem nepracuje. Výsledky vypadaly kompletní. Nebyly.

V listopadu stejný prompt, stejný soubor. Všech 10 000 řádků krásně kategorizovaných.

Za devět měsíců prošel nástroj zásadní změnou. Jenže kdo testoval jen v únoru a pak se vzdal, o tom neví.

Tohle je důvod, proč Jana říká, že AI je jako rostlina: „Není to tak, že já postavím krabici na stůl a bude stát vždycky přesně na tom stejném místě – spíše je to jako rostlina, kterou zastřihuju, pozoruji.“ Musíte ji sledovat průběžně. Nástroj, který selhal před půl rokem, může být dnes to nejlepší, co máte k dispozici.

FOMO jako nástroj: jak Jana přiměla lidi, aby o AI stáli sami

Fortuna nasadila Azure OpenAI Services pod interním názvem „Brainy“ a postupně přechází na Copilot M365. Jana dostala na starosti adopci, tedy přimět lidi, aby nástroj skutečně používali, ne jen měli přístup.

Rozhodla se hrát s psychologií. Copilot licence záměrně nafázovala tak, aby nabídka byla vždy o něco nižší než poptávka. Vznikla čekací listina. A najednou lidé o nástroj stáli. Ne proto, že jim to někdo nařídil, ale proto, že ho měli kolegové a oni ještě ne.

FOMO – strach, že vám ujede vlak – je silný motivátor. Jana ho využila záměrně. A fungovalo to.

Fortuna dnes pracuje s 25 přednastavenými personami v Copilotu. Jedna z nich se jmenuje „Devil’s Advocate“ – její úkol je zpochybňovat návrhy a hledat slabiny. Nejde jen o produktivitu, jde o kvalitu rozhodování.

„Možná vznikne generace lidí, kteří nebudou reálně zaměstnatelní“

Jana tuhle větu říká klidně, bez dramatizace. A právě proto zní tak silně.

V Americe se propouští kvůli AI masivně. Ne jen v technologiích, ale v právu, financích, administrativě, zákaznické podpoře. Česko tenhle trend zatím sleduje z povzdálí. Ale postupně to přichází.

Jana netvrdí, že AI lidi nahradí všude. Ukazuje na Rohlík: kompletně automatizovaný sklad, ale na zákaznické lince pořád živí lidé. Proč? Protože zákaznická péče je jejich konkurenční výhoda. Tam, kde záleží na lidském kontaktu, bude člověk vždy lepší volbou než chatbot.

Otázka pro každou firmu není „nahradí AI naše lidi?“ Otázkou je: „Kde je náš lidský kontakt konkurenční výhodou – a kde nás AI může odlehčit, abychom se tomu mohli víc věnovat?

Děti to pochopily dřív než učitelé

Jana mluví o školách s viditelným smutkem. Děti adoptovaly AI přirozeně a autenticky a ano, podvádějí ve škole. To je fakt, ne spekulace.

Smutné na tom ale není to, jak děti AI používají. Smutné je, že učitelé na to nejsou připraveni a mnohdy ani nechtějí být. Zatímco žáci mají mnohdy hlubší praktické znalosti než jejich učitelé, vzdělávací systém to teprve začíná reflektovat.

Firemní prostředí má stejný problém. Senior manažeři, kteří AI odmítají jako hračku, a junioři, kteří si s ní tiše zefektivňují půlku pracovního dne. Mezera roste.

VPS Centrum

Vyzkoušejte zdarma naši aplikaci pro správu serveru a domén. Budete si připadat jako zkušený administrátor.

„Good enough“ není kapitulace, je to strategie

Jana pracuje s filozofií good enough: existují výstupy, kde dokonalost za tu cenu nestojí. Interní shrnutí porady, první draft e-mailu, přeložený dokument pro interní potřebu – to vše AI zvládne za zlomek času a dostatečně dobře.

Ušetřený čas pak jde tam, kde záleží na kvalitě. Na strategii. Na vztazích. Na rozhodnutích, která mají skutečný dopad.

Good enough není lenost. Je to vědomé rozhodnutí, kde vynakládat energii.

Co říká Jana o reklamách v ChatGPT a proč to není jen detail

Na konci rozhovoru Jana zmíní, že ChatGPT zvažuje vkládání personalizovaných reklam na základě toho, co o vás chatbot ví. Reaguje jednoduše: „To je děsivý.“

A má pravdu. Chatbot ví víc, než si uvědomujete. Ví, na čem pracujete, co řešíte, čeho se bojíte. Když se tyhle informace stanou základem reklamního targetingu, přesouváme se do jiné roviny soukromí, než na jakou jsme zvyklí i ze sociálních sítí.

Tenhle vývoj stojí za sledování a za zvážení, co a komu vlastně svěřujete.

Kde začít, když nevíte kde začít

Jana v programu Czechitas vzdělává manažerky. Ne kodérky, ale lidi, kteří rozhodují o tom, jak firmy fungují. Program trvá tři měsíce, čítá 80 hodin a přijímají 30 účastnic z 80 přihlášených. Na Discordu pak žije komunita absolventek, které si předávají zkušenosti dál.

Čísla mluví jasně: poptávka po vzdělání v AI adopci výrazně převyšuje nabídku.

Pokud chcete začít sami, Jana dává jednu radu: nezůstaňte pozadu a nenechte si ujet vlak. Ne proto, že vás nahradí AI. Ale proto, že vás nahradí člověk, který AI umí používat lépe než vy.

Freelo - Nástroj na řízení úkolů a projektů

Přidej se, pozvi svůj tým a klienty, rozděl práci a sleduj, jak se úkoly dají do pohybu.

FAQ

1. Co je shadow AI a proč je nebezpečná?

Shadow AI označuje situaci, kdy zaměstnanci používají vlastní AI nástroje mimo schválené firemní systémy. Typicky z osobních účtů nebo soukromých aplikací. Riziko spočívá v tom, že firemní data (kód, dokumenty, zákaznické informace) se dostávají na servery třetích stran bez vědomí IT oddělení. Útočníci navíc mohou pomocí reverse promptingu přimět AI, aby z konverzační historie vyzradila citlivé informace.

2. Jak přimět zaměstnance, aby AI skutečně používali?

Zákaz nefunguje – posiluje jen skrytý odpor. Jana Budařová doporučuje opačný přístup: vytvořit poptávku. Záměrné omezení počtu licencí a čekací listina vedou k tomu, že lidé o nástroj stojí sami. Klíčová je také viditelnost – když kolegové mluví o tom, jak jim AI šetří čas, ostatní se přirozeně chtějí přidat.

3. Kdy AI ve firmě skutečně smysl dává a kdy ne?

AI dává smysl tam, kde jsou opakující se, dobře definované procesy s jasným výstupem. Zákaznická podpora, kategorizace dat, drafty dokumentů, překlady, analýzy – to jsou silné kandidáti. Naopak tam, kde je lidský kontakt konkurenční výhodou (jako u Rohlíku na zákaznické lince), je náhrada zbytečná nebo kontraproduktivní.

4. Jak rychle se AI nástroje mění a má smysl je průběžně retestovat?

Rozhodně ano. Copilot zpracoval 10 000 řádků Excelu špatně v únoru a perfektně v listopadu téhož roku. Nástroje se mění rychleji, než si firmy uvědomují. To, co před půl rokem nefungovalo, může být dnes standardem. Průběžný re-testing je nutnost, ne luxus.

5. Je nutné mít interního AI specialistu, nebo to zvládne každá firma sama?

Záleží na velikosti a ambicích. Menší firmy mohou začít s externím poradcem nebo vzdělávacím programem. Větší organizace potřebují někoho, kdo má adopci na starosti trvale – ne jako jednorázový projekt, ale jako živý proces. Jana Budařová to přirovnává ke správci zahrady: nestačí jednou zasadit, musíte průběžně pečovat.