Martin Semerád se nejprve musel sám najít, než se vůbec pustil do práce s klienty a nebyla to úplně hračka. Musel se z nejhoršího vybrousit sám, ale na své nejtemnější období vzpomíná jako na nejlepší období svého života. Naučilo ho to disciplíně a dalo směr, který tak dlouho hledal.
Kurz koučingu absolvoval v Anglii, kam odcestoval na zkušenou, a investoval do něj své veškeré peníze. Jednoduše vsadil na jistotu. Dnes má své vlastní kurzy, které prodává celosvětově, a to ve více než 110 zemích světa.
Každej klient, kterej chce vstoupit do týhle spolupráce, musí vědět, že to jediný, co potřebuje, je vlastně jako touha něco změnit a pracovat na sobě. Nedoufat, že já za něj udělám tu práci, protože mi vlastně už zaplatil… a tak to za mě odmakej. Takhle to nefunguje. Já nejsem zodpovědnej za ten jejich výsledek. Já jsem zodpovědnej za průběh toho koučování. A kolik oni do toho budou potom chtít investovat, kolik úsilí, potu a slz, tak tolik z toho potom dostanou…
S oblibou říká a je to i důvod, proč si říká „Nabroušený kouč“: „Rád s vámi nabrousím sekeru, ale strom musíte pokácet sami.“ Respektive, jeho povinností jako kouče není odvést veškerou práci za klienty, ale připravit je na to, co pak musí udělat oni sami.
VPS Centrum
Vyzkoušejte zdarma naši aplikaci pro správu serveru a domén. Budete si připadat jako zkušený administrátor.
Myslím si, že jako lidi obecně prostě jako nemáme čas si sednout a vyndat si z hlavy, co tam máme. Spíš jenom jako máme tendenci pasivně přijímat ty informace a myslet si, že se tím posouváme…
Probrali jsme toho dost o tom, jaký je rozdíl mezi terapeutem, mentorem a koučem, jak hledat smysl a vizi v životě nebo jak on spolupracuje se svými klienty. Vznikl z toho moc příjemný rozhovor, ve kterém věříme, že si každý něco najde. Tak si ho užijte.
Co jsme všechno probrali:
- 01:15 – Kouč, mentor vs. terapeut, čím se liší?
- 05:30 – Martinovu life story.
- 09:54 – Jaký tah na bránu mají Češi, pokud jde o seberozvoj.
- 11:00 – Jak probíhá spolupráce s Martinem.
- 14:00 – Kdo je Martinův typický klient.
🎥 Pusťte si celou epizodu na YouTube:
🎧 Nebo poslechněte na Spotify:
Přepis rozhovoru
Ivet: Tak, my vás vítáme u dalšího dílu našeho pořadu Na Hraně kódu, dneska tu sedíme s Martinem Semerádem alias „Nabroušeným koučem,“ který se nám rovnou představí pro naše diváky a posluchače a doufáme, že se tě nemusíme teda bát, když seš nabroušený kouč.
Martin: Vůbec nemusíte. Ahoj, zdravím vás, moc děkuju za pozvání, normálně nosím sekeru, je to asi takhle velká sekera, taková vikingská válečná sekera. Teďka jsem byl na workshopu, takže bohužel tu sekeru nemůžu mít s sebou, takže se nemusíte bát. Jinak byste ale mohli. Ale abych se představil. Tak já jsem teda „Nabroušený kouč“, tak si říkám, jsem klasickej kouč vlastně, „nabroušený“ je jenom marketingová hříčka a věnuju se hodně mentální odolnosti, hodně smyslu života a hodně obecnému koučování, takže se bavíme hodně o disciplíně, hodně o tom, jak plnit svoje úkoly, jak se posouvat ve svým životě a celá ta cesta začala vlastně u komunikace. Takže já jsem původně začínal s komunikací, baví mě komunikace, neverbální komunikace, tam jsem začínal na online kurzech na přednáškách o tom a pak jsem se posunul ke klasickýmu koučování a do toho, jednou nohou ještě, jsem v marketingu.
Ivet: Super, rovnou nám možná vysvětli rozdíl kouč versus terapeut, protože si myslím, že si to spousta lidí hodně plete, tak s kým by si tě lidi neměli plést?
Martin: Tam je ohromnej rozdíl vlastně mezi více pomáhajícíma profesema. Něco jinýho je kouč, něco jinýho je lektor, něco jinýho je mentor, něco jinýho je terapeut. Takže když se budeme bavit o tom koučovi a terapeutovi, tak když začnu u kouče, tak kouč je člověk, kterej nemá psychoterapeutický vzdělání, nemá psychologický vzdělání, ale má nějakej koučovací výcvik. Typicky ta metoda koučovací, tak je specifická v tom, že vlastně ta metoda jde vždycky do budoucnosti a vždycky k akci nějaký.
Freelo - Nástroj na řízení úkolů a projektů
Přidej se, pozvi svůj tým a klienty, rozděl práci a sleduj, jak se úkoly dají do pohybu.
To znamená, když si sednete s koučem, tak z každýho sezení vám vypadne nějaká konkrétní akce, kam se posunout, i kdyby to mělo bejt jenom o kousíček. Tak kam se posunout. Na druhou stranu práce s terapeutem, tak je mnohem hlubší a kolikrát nejde právě do tý budoucnosti jako to koučování. Ale jde do minulosti. Takže v tý terapii, já přijdu a bavím se o tom, co se mi stalo, jak jsem se cejtil a babrám se v těch věcech, v tý minulosti. Babrám se neznamená jakože to je špatný a že to snižuju, vůbec ne, jako ty metody jsou úžasný obě dvě, ale jsem v tý minulosti a zkoumám příčiny těch věcí.
Prostě zjišťuju, co se mi stalo, jak to na mě teďka působí, ale neřeším už to, jak to posunout do tý budoucnosti, to právě se řeší s tím koučem třeba. Takže ideálně ty metody je skvělý, když je to nějakej hlubší problém, tak je třeba kombinovat i.
Ivet: A co nejčastěji tak řešíš třeba s klientama?
Martin: Říkám, je to ohromně široká paleta témat, který řeším, jednak jako v tom obecným koučování, tak tam se řešej témata od „potřebuju začít cvičit,“ „chci začít jíst líp,“ „potřebuju zvýšit sebevědomí.“ Potom tam jsou třeba specializovanější věci. Specializovaný myslím tím, že je to na určitou sféru nějakýho zajímání se. Takže třeba koučuji lidi na nalezení smyslu života, to mě teďka v poslední době hodně baví, je to nějakej koučovací program, kterej má několik jako sezení. Je tam několik checkpointů a v každým tom sezení, tak se řeší nějaká či nějakej určitej aspekt toho hledání smyslu života.
Takže typicky to jsou nějaký životní hodnoty, nějaký vášně a silný stránky, slabý stránky, nějaký limitující přesvědčení a potom nějaké třeba vydefinování vize do budoucnosti. Je tam spousta věcí právě zvyšování sebevědomí, pro každýho to znamená trošku něco jinýho. A to sebevědomí vlastně není jenom jako v interakci s druhým člověkem, ale sebevědomí v práci třeba nebo po něčem, co se stalo špatnýho, tak potom to sebevědomí zase potřeba v tom, abych měl dostatečnou jistotu v tý činnosti znova, tak tyhlety věci třeba taky řešíme hodně. Přemejšlím, že jsem řešil tenkrát i člověka, kterej měl strach z myší a řešili jsme jakoby, jak se zbavit toho strachu z myší, což není typicky koučovací téma, ale i tímto vlastně šlo fakt jenom čistě tím pohledem do budoucna a na akci tak i to pomohlo.
Ivet: A jak to, jestli to teda není tajný, a jak to jako vypadá třeba, když se takhle řeší jako strach z myší, jako co přesně tam děláte, aby se ten člověk toho zbavil teda.
Když budu mluvit obecně a ne o tom jednom případu, ať zachovám nějaké jako dekórum, tak se řeší s jakýmkoliv problémem. Jak chci, aby to vypadalo, protože typicky lidi tady to nepřemýšlej, když mají nějakej strach, mají nějakej problém, tak mají tendenci se babrat v tom problému. Takže jako nimrat se v tom jako hrabat se v tý jedný věci prostě, co my jsme udělali vlastně, nebo já jsem udělal v ten moment, tak podívat se „Ok, tak jak to chceš, hele a když uvidíš tu myš, tak, jak to uděláš, jak budeš reagovat a vlastně jako zvědomit si ten novej model chování, kterej si ten klient vlastně chtěl naprogramovat do svojí hlavy. A o tom se točilo celé to jako koučovací sezení, o tom, jak by to mělo vypadat, až ta situace nastane, jak se v tom budeš cejtit, co ti to tělo bude říkat a tak dále.
Ivet: Hustý ty jo, mě k tomu napadá, já totiž na tebe prásknu teda jo, že ty jsi začínal s koučingem v Americe je to správně? Možná mě oprav…
Martin: V Anglii.
V Anglii, pardon, ale bylo to v zahraničí každopádně a mě by zajímalo právě, jak to celý začalo a jak si vlastně pak, protože ty jsi prodal nějakých celosvětově nějakých 3000 kurzů, že jo, koučovacích, tak jestli to můžeš nějak všechno spojit dohromady a popsat nám to.
Martin: Takže teďka přichází lifestory. Moje cesta vlastně začíná tím, že jsem po škole nevěděl, co se životem, tak jsem se rozhodl, že vyrazím na zkušenou do Londýna a tam jsem vyrazil, tam jsem se nějakým způsobem uchytil v kuchyni, kde jsem prostě dělal pod mostem v kuchyni někde. Jako hrozně tragická story, ale jako byla to nejlepší lekce mýho života vlastně jako, najít se tam, protože já jsem tam jel s tím, že vlastně potřebuju najít, kdo já jsem a co já chci ve svým životě jako dělat, dosáhnout a tak dále. Do tý kuchyně přišel teďka kamarád vlastně, se kterým jsme teďka zrovna shodou okolností dva tejdny dozadu byli v Londýně zase a ten, že „hele já pracuju s tímhletím koučem..“ bavili jsme se o rozvoji a tak. Říkám „ok“, tak jsem se na něj koukal, na toho kouče právě a on měl jako discovery session zadarmo, říkám, tak co, bydlí na Kennedy Warf, bydlí v nějakým tam 30. patře nebo co, tak se tam prostě zajedu podívat.
A hodinu si pokecám s člověkem, kterej je vlastně jako hrozně zajímavej a jel jsem tam jako s velkou skepsí, protože jsem si myslel, že jako co mi jako nějakej týpek támhle může jako říkat jako, co mám v životě zlepšit, že jo. Prostě s takovou jako mladickou jako…
Ivet: Typicky českým nastavením.
Martin: Typicky českým nastavením, takovou tou arogancí. Prostě jsem tam jel, ale jakmile jsem tam dorazil a potkal jsem se s ním a bavili jsme se, on mi tak jako trošku nastínil, jak ta metoda funguje. Tím, že mi to ukázal. Já úplně wow, ty vole, to je hustý, to chci. Tím chci projít. A totálně mi změnil život, v tom slova smyslu, že mi ukázal, že já jsem za ten svůj život zodpovědnej. A když teďka jako do toho investuju, teďka nemyslím peníze nutně, ale jako úsilí, čas a nějaký jako zdroje vlastní, tak ten život může bejt diametrálně odlišnej, a to se stalo vlastně, tu spolupráci jsem uzavřel i když to vlastně v tý době znamenalo investovat všechny moje peníze, který jsem měl, že to bylo jako hodně peněz na ten čas.
Ivet: Kolik to zhruba bylo, jestli to není tajný.
Martin: V tý době asi 80 000 myslím nějak tak. To je síla. Za čtvrtroční spolupráci vlastně. Ty kráso. Takže to bylo fakt hodně, ale totálně mi to změnilo život a v tý době jsem vlastně nechtěl začít koučovat, dělat ten klasickej koučing jako teďka, ale bavila mě komunikace a neverbální komunikace. Řeč těla vůbec, jakoby celá aplikace těhletěch věcí, protože o to se zajímám třeba už třeba 13, 14 let prostě jako, hrozně dlouhou dobu a říkám, to mě zajímalo, to mě bavilo docela se tím zabejvat. Tak jsem začal tvořit jenom příspěvky na Instagram, nějaký videa youtubeový a tak.
Pak přišly právě ty onlinové kurzy, těch mám dneska asi 12 připravenejch. Aktivně se jich prodává teďka myslím pět. myslím nějak tak. Dost mi jich zakázali, protože jsem se začal věnovat jakoby datingu. Takže jak se to říká česky…
Ivet: Randění.
Přesně tak a většina platforem prodejních zahraničních tyhlety témata nemá vůbec ráda, takže já jsem vytvořil asi dva kurzy, ty jsem tam nahrál, stálo mě to třeba, nevím, třeba 300 hodin času vytvořit jeden ten kurz a oni bum! Nemůžeš to prodávat a říkám: výborně. Každopádně skvělá zkušenost. No ale takhle to začínalo vlastně a ty kurzy, který teďka mám, tak jsou jeden kurz velkej na čtení řeči těla a analyzování toho vlastně z toho vzniklo potom si na tenhleten kurz koupili práva i Script, to je platforma, která prodává audio knihy, která vytvořila vlastně jako autorský kurz na základě tohodle mýho kurzu a o sebevědomí hodně.
Ivet: Ok a mě k tomu právě napadla i taková ještě jako otázka, jak je to, prodávají se teda ty kurzy i u nás, jsem pochopila.
Martin: Ony jsou všechny v angličtině. Takže na českej trh se jich dostalo velmi málo, ale většinou je to jako ohromnej odběratel je Indie, Amerika a takhle. Je to ve více než 110 zemích světa dneska ty kurzy.
Ivet: A obecně u nás vnímáš tu situaci jako jak, jakože Češi jsou takový, jakože se jako chtěj věnovat tomu rozvoji a pracovat na sobě nebo jak to vnímáš ze svý stránky.
Martin: Jo spousta z nich nebo teďka, když jsem odlítal, tak jsem odlítal z takovým jako nasráním na Čechy a že jsem jako chtěl vlastně zanevřít na ten českej, to je taková kacířská myšlenka jako zanevřít vůbec na to Česko. Protože tady lidi obecně jsou hrozně nas*aný a nechtěj na sobě kolikrát pracovat a já jsem se evidentně pohyboval v prostředí, kde to bylo jako mnohem silnější, protože od tý doby, co jsme vlastně zpátky z Anglie. Co už nedělám vlastně ty věci pro ten zahraniční trh, ale zaměřuju se na ty Čechy, tak jsem potkal jako hrozně moc úžasnejch lidí, který na sobě chtěj pracovat, který mají ten tah na branku. Takže určitě to není tak, že by to v Čechách nešlo a naopak jako teďka si to užívám tady, protože furt je tady spousta nas*anejch lidí, ale převažují to teďka už ty lidi, kterejma se obklopuju, který vlastně i mě vyhledávají jako kouče nebo jako lektora na těch na těch přednáškách a jsou to úžasný lidi.
Ivet: Takže a ta typická persona, to je vlastně kdo a ten člověk teda, který to je, když nám to jakoby popíšeš. Tak je něco, co by ten člověk měl vědět, než s tebou začne právě spolupracovat, jako nějaký jako podmínky toho, jak to začíná, s čím by měl přijít nebo mu ty všechno řekneš a ukážeš, jak to vlastně funguje pak?
Záleží na tom, jakou tu spolupráci, jakou formu tý spolupráce si vybírá, když přichází na tu přednášku, tak je to typický, že jo, tam jako se dozví všechno na ten moment. A když je to jako už klient, kterej chce bejt koučovaný, kterej chce vstoupit do týhle spolupráce, tak jediný, co potřebuje, tak je vlastně jako touha něco změnit a pracovat na sobě jakoby nedoufat… nebo to se mi párkrát taky stalo vlastně, že jako doufají ty lidi, že já za ně udělám tu práci, že jako oni vlastně už zaplatili nějaký ty peníze… a tak to za mě odmakej, takhle to nefunguje, že jako musej vědět, že za mnou přijdou a já vlastně nejsem zodpovědnej za ten jejich výsledek. Já jsem zodpovědnej za průběh toho koučování. A kolik oni do toho budou potom chtít investovat jako úsilí a potu a slz, tak tolik z toho potom dostanou. Já jim vlastně jako umožním vytvořit si ten svůj plán a ty akční kroky a oni potom musej jít a udělat si je.
Ivet: Takže takovej parťák v podstatě…
Martin: jo přesně tak, takovej parťák a takovej jako.., já jsem to vysvětloval, proč si říkám nabroušený kouč, tak já to vlastně uvedu i ten příběh trošku. Já mám hrozně rád citát od myslím Abrahama Lincolna, kterej říká: když mi dáš 6 hodin na to, abych pokácel strom, tak první tři hodiny budu brousit sekeru. A z toho vzniklo právě, jsem se bavil s jednou copywriterkou českou…Zdravím Ninu, ahoj, která mi jako, která potom plácla, že „tak seš nabroušený kouč.“ Říkám, Ok, to se mi líbí vlastně, tak jako na tom to celý vzniklo a za mě ten koučing je přesně to broušení tý sekery a je to jako krásně vystihuje ta metafora toho, že ty musíš strávit nějakej čas na tý přípravě a příprava není ta samotná akce.
Takže my jako spolu nabrousíme tu sekeru, já ti řeknu, jak to máš udělat, ale ty s tou nabroušenou sekerou musíš jít potom a pokácet ten strom, kterej tam před tebou je, to já už s tebou neudělám.
Ivet: Když už mluvíme v těch metaforách, je to podobný jako: já tě naučím rybařit, nedám ti ty ryby, ale prostě tě to naučím jako dělat, že jo. To je to je jako asi základ. Je to jakoto nejdůležitější.
Takže když se jako nad tím zamyslím, tak vlastně ta typická persona, který by to jako mohlo nejvíc sednout, tak jako asi nejvíc jsou zvyklí makat, já nevím …nějaký manažeři asi ne nebo někdo, kdo je fakt jako… Já si nedovedu jako úplně představit toho člověka teda, tak jestli ty ze svý zkušeností víš. Jako já chodím hodně na terapie, jo jako, já kouče nemám teda jo se přiznám, ale jako jsem zvyklá jako na sobě fakt makat, ale na terapiích, což je zase jako trošku jiný.
Ivet: Už jsme se o tom jakoby bavili, ale ten člověk, kterej si najde toho kouče, kterej chce to vedení vlastně s tím, že to spolu nějak jako uděláte, dotáhnete… Tak toho si představuju já jako toho fakt jako manažera, než jako když si představím někoho, kdo není na sobě vůbec zvyklej pracovat jakoby i vzhledem k tomu, že i v tý práci musí jako makat jo nebo možná se pletu, jak to třeba vnímáš ty.
Martin: Já si myslím, že to není jako pravidlem tohleto, že obecně všichni lidi, který se chtějí v životě posouvat třeba, já jsem jako byl klasickej případ, že já jsem nebyl manažer a šel jsem ke koučovi. Protože jsem chtěl změnit nějakým způsobem svůj život. Chtěl jsem najít, jak ten svůj smysl života, tak vlastně jako aktivity, který povedou k tomu jako naplnit ten svůj smysl života. Takže vlastně všichni lidi, který jako chtěj se v tom životě někam posunout a ještě jako k čemu je super i ten koučing, tak je to, že my obecně máme nadbytek informací, nadbytek jako zdrojů vlastně těhletěch. Ale potom jako najít si v tom nějakej ten směr, ten řád a jak je využít vlastně ty zdroje, který máme, tak to už kolikrát nezvládáme, protože prostě jako nemáme čas sednout si a vyndat z hlavy, co tam máme, ale spíš jenom jako máme tendenci jako pasivně přijímat ty informace a myslet si, že se tím posouváme.
Takže vlastně kouč je skvělej i v tom, že kouč vlastně ti neřekne, co máš dělat, takhle vůbec nefunguje koučování, i když dost lidí si myslí, že jo. Ty, když ke mně přijdeš jako ke koučovi, tak já ti neřeknu, teďka udělej tohle a pak udělej tohleto, pak udělej támhleto. To by byl mentoring možná nebo nějaký jako konzultace obecně. Ale kouč ti řekne, Ok a co chceš teda udělat, tak co tím chceš docílit. A jak to uděláš a co k tomu použiješ a jaký zdroje k tomu použiješ a takhle vlastně jenom těma otázkama já vedu tebe, aby sis v sobě našla všechny ty odpovědi, který ty potřebuješ.
A v tom je i ta krása toho koučingu, že je to všechno z tebe, takže ty to nemůžeš jako zpochybnit úplně no, kdybych ti to řekl já, tak si řekneš, to je debil. Jako proč bych ho měla poslouchat mě nezná, že jo. Ale ty vlastně bys potom nadávala sama sobě, že jo. Takže jako lidi to potom vnímají mnohem závaznější.
Ivet: Jinak jde to vlastně hezky ruku ruku v ruce, to jde hezky s tou terapií, že jo. Ty vlastně si můžeš jako vyřešit i třeba nějaký ty, nebo já bych to vnímala u sebe tak, že prostě mám nějaký problémy už někde z minulosti, který si nějak táhnu, kvůli tomu se nějak chovám v přítomnosti, že jo a ten kouč ti může vlastně hezky tady to jako doplnit, že vlastně ty na sobě začneš vlastně původně nějak jako makat na tý minulosti, vyčistíš si nějaký věci, který to teda způsobujou teď a tady a dál si vlastně pozveš tohodle kouče, kterej tě dál povede tím, co už ty se naučíš z tý terapie vlastně. Protože i na tý terapii musíš jako nějak makat, že jo, to už mám i já zažitý, takže to mě přijde, že je to takovej jako hezkej doplněk vlastně, že jo.
Martin: Přesně tak. No přesně tak, jako kouč jako vezme to, co už v sobě máš, to co víš a pomůže ti to aplikovat do toho reálnýho života.
Ivet: Ok a tys tam ještě zmiňoval toho markeťáka, že jo, že vlastně děláš, už z toho teda pomalu odcházíš a úplně mi to rozbilo mojí otázku, protože mě právě zajímalo, jaký to je, že jo balancovat mezi tím markeťákem a koučem. Jestli je to pro tebe náročný a teda asi asi vnímám, že teda máš radši toho kouče.
Martin: Ten kouč je určitě něco jako za čím jdu třeba posledních pět let, jak jsem říkal právě jinou nějakou nebo nějakou určitou formou. Doteďka vlastně to byla forma toho, že jsem si říkal, že budu dělat toho komunikačního kouče, že budu lidi učit, jak komunikovat a jak se chovat tou jak používat tu řeč těla aktivně. Ale zjistil jsem, že mě baví víc ta komplexita, to řešení jako jinejch témat než jen těch komunikačních. Takže jsem se začal víc stylizovat do toho klasickýho kouče a fakt používám tu klasickou koučovací metodu zakotvenou někde v principech ICF. To je mezinárodní koučovací federace, která prostě má jasně vytyčenou, co to znamená koučovací metoda a tuhletu metodu já vlastně teďka následuju a hrozně mě to baví.
Hrozně mě jako naplňuje mě to, a je to něco, co bych chtěl dělat jako dlouhodobě a čím bych se chtěl jako, čemu bych se chtěl věnovat naplno. A ta role toho markeťáka, to jako byla nějaká alternativní cesta, kterou jsem se vydal, kdyby náhodou třeba tam to nefungovalo. Tak se člověk něčím musí živit, ale z dlouhodobýho hlediska mě srdíčko bije právě pro to koučování a ten rozvoj lidí do toho, aby byli nejlepší verzí sama sebe, to je něco, co mě jako, co mě fakt naplňuje. A i jsem si to řešil na terapiích, jestli tam není nějakej jako sobecký důvod, proč to dělat.
Ivet: A je teda dobrý, že sis našel v tom jednoduše prostě smysl svýho života, že jo, což je vlastně jedno z těch témat, který rád jako řešíš s těma lidma.
Martin: Přesně. Takže to hezky testuješ sám na sobě, že jo prvotně.
Ivet: Tak to je super.
Honza: Můžu jenom otázku, takže vlastně jako pro mě, kdybych jako to měl jako nějak jako si pro mě zjednodušit, tak kouč, tam jak je vnímaný to slovo jako takovej trenér osobního rozvoje tý daný osoby, že vlastně jako takovej fotbalovej trenér. Ale netrénuješ mě fotbal, ale můj rozvoj jako mý mysli a mýho odhodlání v podstatě tam akorát jako rozdíl mezi touhletou jako tímhletím vzorem tý role, tak není to, že jako trenér fotbalovej ti říká teď kopni, takhle teď kopni, takhle a já se tě jako budu ptát a jak chceš kopnout a tak takže jako těma otázkama.
Martin: Ale v podstatě jo jakože v podstatě ta myšlenka je takováhle no.
Ivet: Chýlíme se ke konci…
Honza: Máme ještě dotaz na tři písmenka ještě…
Ivet: OK, ježiš doufám, že to bude sprostý…
Honza: Tři písmenka NLP, to vnímám jako v rámci tohlencto oboru jako takovou jako nad obor nebo vedle obor nebo segment… jako máš ty k tomu nějak jako blízko nebo daleko nebo, jak ty se na to koukáš?
Martin: Moc o tom oboru nevím…, jako vím, že existuje, četl jsem o tom pár knížek, takže nějak jako obecnej přehled tam mám a myslím si, že nad obor to určitě není, tak to nebo já to tak aspoň vnímám vnímám to jako dodatkovou techniku právě k těmhletěm jako pomáhajícím profesím, protože tě to učí pracovat že jo s těma myšlenkama, pocitama, tím vlastně jako co se děje jako na úrovni tý hlavy. Ale moc expertízy tam nemám, takže se neodvážím úplně.
Honza: Takže takovej framework prostě, jak se dá jako pracovat.
Martin: jo jo, přesně tak. No vím že to spousta koučů používá i tady vlastně v Český republice a určitě je to důležitý jako to umět a bejt schopnej s tím pracovat, ale je to jako separátní čas.
Honza: Děkuju.
Ivet: A já tu mám teda poslední otázku, protože už se chýlíme ke konci, když už tady máme teda ten Black Friday a všechny tyhlecty jako super zdarma akce, skoro jako zdarma…
Nějaká koučovací rada přímo od tebe našim posluchačům, sledujícím na závěr, co by to bylo v dnešní době, kdy fakt jsme všichni takový jako uhoněný, zrychlený, vyčerpaný, vyhořelý skoro až…. tak jestli něco takovýhleho máš pro nás.
Martin: Z toho, jak jsi to uvedla, tak by to bylo jako odpočívejte, ale relax a klid relax a klid. Blížej se Vánoce, který nejsou vlastně odpočinkový teda, ale co jako z celýho třeba dneška, co mě vlastně provází, co jsem měl dopoledne workshop, tak bylo mít nějakou vizi v životě, nějakej směr a nemyslím to vlastně jenom jako globálně na celej život člověka ale vlastně na ty jednotlivý aktivity, který člověk i v tom životě dělá. Protože jakmile člověk neví, kam jde, tak neví, co je správně, neví co je špatně a neví kam má alokovat ty svoje zdroje, který má třeba v sobě. Takže a jakmile si vydefinujeme to důležitý. Jinak jako, když se to bude točit v hlavě, tak se to zacílí někde, kam se moc neposuneme a potom si zatím jít tyhlety věci se můžou měnit, můžou bejt jako vlastně plovoucí, ale vědět, kam já směřuju tu svojí energii a za čím jdu a pak od toho se dá určovat, co mi k tomu pomůže. Co mi k tomu nepomůže a vlastně veškerá mentální odolnost veškerý jako vlastně zachování mě jako člověka mi pomáhá k tomu, když vím, kam jdu. Takže věz kam jdeš,…
Honza: Nastavení kormidla severoseverozápad.
Martin: Krásný. Ano, přesně tak, krásný.
Ivet: No tak jo, to je za nás všechno, my ti strašně moc děkujeme, že ses tady ukázal …
Martin: a děkuju za pozvání.
Ivet: Nebojte se nikdo ozvat Martinovi. Vy to vidíte, jak je krásně usměvavej. Ukáže vám svoji sekeru. Ano na videu to nebude takový, ale stejně tak i tříhodinový workshop broušení. Tak děkujeme!
Martin: Díky moc.
